V roce 1865 byl založen Bruntálský hasičský sbor, což z něj dělá jeden z nejstarších sborů na území dnešní České republiky. Původně hasiči operovali z různých provizorních prostor, ale s rozvojem města a nárůstem obyvatel bylo potřeba vybudovat adekvátní infrastrukturu.
Za výstavbou nové hasičské zbrojnice stál průmyslník Friedrich Kurzweil. Ten v roce 1873 zahájil výstavbu svého nového výrobního závodu na Partyzánské ulici (tehdy Rooseveltstraße). Kvůli požárním rizikům spojeným s touto výrobou nechal na téže ulici postavit i novou požární zbrojnici. V letech 1887–1888 zastával funkci starosty Bruntálu a byl známým podporovatelem hasičských spolků. Friedrich Kurzweil byl rovněž dlouholetým představitelem místního hasičského spolku.
Budova zbrojnice sloužila nejen jako sklad hasičského vybavení a techniky, ale i jako místo, kde se hasiči scházeli a plánovali své operace. Budova prošla několika rekonstrukcemi, přičemž ty největší proběhly po druhé světové válce a následně v druhé polovině 20. století.
Architektonicky je budova hasičské zbrojnice příkladem funkcionalismu, který se prosazoval v meziválečném období, ačkoliv původní budova nesla rysy starších stavebních stylů. Charakteristickým znakem je její jednoduchost a praktičnost. Hasičská věž, která je často ikonou těchto staveb, slouží jako sušárna hadic a symbol městské hasičské infrastruktury.
Odhalení pamětní desky padlým hasičům v Bruntále (1922)
Dne 1. října 1922 byla v prvním poschodí hasičské zbrojnice v Bruntále slavnostně odhalena pamětní deska z dubového dřeva, připomínající padlé členy sboru dobrovolných hasičů, kteří ztratili své životy během první světové války. Autorem této památné desky byl místní sochař Böhm, jehož dílo mělo stát jako symbol věčné úcty k těmto obětem.
Na desce byl vytesán nápis:
„In Weltkriege liessen ihr Leben unsere wackeren Kameraden“
(V překladu: „Ve světové válce položili své životy naši stateční kamarádi“)
Pod tímto nápisem byla uvedena jména padlých členů sboru: Friedrich Stiller, Richard Freund, Oskar Oppitz, Rudolf Rieder, Franz Bernert, Richard Gessler, Josef Stockheim.
Tato slavnostní událost byla zahájena čestným občanem města Aloisem Plischkem, který přednesl úvodní projev. Poté zástupce velitele hasičů Marburg ve své řeči vyzdvihl hrdinství, oběť a věrnost padlých vlasti. V projevu bylo zdůrazněno, že tito stateční muži nejen chránili své spoluobčany jako hasiči, ale také položili své životy za svou zemi ve válce.
Během ceremonie zazpíval místní mužský pěvecký sbor pod vedením sbormistra Gustava Olbricha smuteční skladbu Gustava Wogelmutha „Dem Andenken der Gefallenen“ (Na památku padlých). Atmosféra ceremonie byla smutná, ale důstojná, plná úcty k obětem. Velitel hasičů Olbrich poté slavnostně odhalil pamětní desku a předal ji symbolicky zástupcům města, aby stála jako trvalá připomínka padlých hrdinů.
Deska pravděpodobně nepřežila poválečné změny, které nastaly po roce 1945, kdy byla zřejmě zničena během procesu dosídlování nových obyvatel. Tento čin připomíná ztrátu nejen fyzického památníku, ale i části historie města a jeho dobrovolných hasičů, kteří bojovali a zemřeli jak za své spoluobčany, tak za svou vlast.